nosohltanové mandle („adenoidní vegetace“, lymfatické uzliny) → možnost zbytnění
hrtan = larynx
chrupavčitá část (6 cm)
chrupavky: štítná, prsténcová, hlasivkové, příklopková → spojení klouby a vazy
orgán fonace (tvorba hlasu): od hlasivkových chrupavek jsou ke štítné chrupavce napnuty hlasivkové vazy
křížení dýchacích cest s trávicími – otevírání/zavírání příklopky hrtanové (epiglottis) – odděluje hrtan a hltan
nejužší místo dýchacích cest (alergie → zbytnění sliznic → hrozí i udušení!)
průdušnice = trachea
cca 12 cm trubice nacházející se před jícnem
tvorba hlasu probíhá pomocí hlasivky, jež je podložena hlasivkovými vazy
podkovovité chrupavky (15–20) spojené vazivem – pohyby hlavy
zadní strana blanitá (vazivo) – změny průsvitu (např. při hlubokém nádechu)
ve sliznici množství hlenových žlázek
ochranné zařízení dýchacích cest – řasinkový epitel
průdušky = bronchi
2 chrupavčité trubice, ve které se ve výši čtvrtého hrudního obratle (Th 4) dělí průdušnice
vstupují do plic a dále se dělí na průdušinky (bronchioly) n-tého řádu (dle počtu dělení)
PLÍCE = pulmo
hlavní párový respirační orgán umístěný v hrudní dutině; levá plíce 2 laloky, pravá plíce 3 laloky
kryty blánou poplicnicí (srůstá s plicním vazivem), která přechází v pohrudnici (vystýlá hrudní dutinu) → mezi nimi pohrudniční štěrbina/dutina s tekutinou (klouzání obou blan při dýchacích pohybech)
v pohrudniční dutině podtlak, drží plíce rozepjaté – při průniku vzduchu (např. úraz hrudníku) → pneumotorax (dochází ke smrštění plic)
obě plíce odděleny mezihrudím (mediastinum)
plicní báze (základna) leží na brániční klenbě
plicní branka (hilus) – vstup/výstup cév
plicní váčky s plicními sklípky (alveoly; jedna vrstva buněk, průměr 0,3 mm, až 400 miliónů sklípků, plocha 80–100 m2) – dochází k přestupu plynů po tlakovém spádu (parciální tlak, fyzikální principy)
dýchací svaly: bránice, mezižeberní svaly, při výdechu i břišní
dýchání: žeberní (více u dospělých) × brániční (více u dětí)
vdech = aktivní proces, vzduch nasáván, plíce se rozepínají, bránice se pohybuje směrem dolů
výdech = pasivní proces, vzduch vypuzován, plíce se smršťují, dýchací svaly ochabují, bránice směrem nahoru
vitální kapacita plic = maximální množství vzduchu, které můžeme vydechnout po největším možném nádechu (cca 4 litry) – spirometr
dechový objem = objem vzduchu, který se vymění při každém vdechu (cca 0,5 litru v klidu)
dechová frekvence = počet vdechů za minutu (cca 16 v klidu)
minutový dechový objem = objem vzduchu vyměněný za minutu (cca 8 litrů = 0,5 litru × 16 dechů)
inspirační rezervní objem = objem vzduchu, který můžeme ještě usilovně vdechnout po klidném nádechu (až 3 litry)
exspirační rezervní objem = objem vzduchu, který můžeme ještě usilovně vydechnout po klidném výdechu (do 1,5 litru)
reziduální plicní objem = objem vzduchu, který není možné z plic vydechnout (0,5–1 litr)
kyslíkový dluh = prací zatížené svaly mohou část energie získávat štěpením glykogenu na kyselinu mléčnou (anaerobní glykolýza – bez kyslíku!), po práci dočasné zvýšené dýchání zajišťuje splácení takto vytvořeného kyslíkového dluhu
